Fofrník s hasičákem

Nejhorší je ráno po neděli. Doma špinavý nádobí aji ve vaně. Kapánek páchne, jak když si někdo samým štískem cvrkne do gatí. Máti zas vodjela do Francie, vobrážet hroby kámošů z vodboje. Jinak by jí ta rychna snad zabila.  

Parťáci jsou při pondělku taky jak tuplem poblblý.

   Lejeme do sebe kafe v bufíku U Záviše. Dobrý kafe to není – lepší melta. Lógr usušenej na šporáku, přidanej ždibek čerstvýho a chvíst do hrnku další porci. A když  host se nad břečkou bouří, co je to za rumpál do střev, schytá vylágoš jak kdyby přefiknul hajzlbábu z ansámblu vod Kulínskýho.

   -Jen se mrkněte, silný to bylo jak pro havíře. Koukejte toho lógru! Bůhví z který tramtárie  nám to kafe posílaj…- kušuje Anča vedoucí.

   Aspoň krapet rumu, hnedka by to bylo lepší pití. Po takový žbrundě klidně usneš jak mezulán. Do fachy tě neprožene.

   Vobjednávám větrník se šlehačkou, abych si spravil apetit.

   Anča vedoucí, hubená jak  uschlá větev, pomlaskává falešnejma křeňákama:

   „Pro milostpána jeden fofrník…“

  „ Nasrat na všecko,“ uleví si Hňéťa. Levačku má zafačovanou. Nemůže se dostat do rukavice, prej pazoura mu hnisá. „S takovou patálií, zrovna na čáře života, to jsou při kutálení popelnic hotový galeje!“ 

   Hňéťa bublá zlostí jak nalitej hydrant.

   „Tak aby bylo jasno,“ povídá soused a parťák Čenda, „ jednou jsem se šmiknul na cirkulárce, ausgerechnet až na kost. A to byl frmol!  Krve jak z vola!  Stará zrovna smažila řízky,frknul jsem pracku do voleje. Kruci, myslel jsem, že zešílím. Ále člověk vydrží všecko.

    Doktor pak povídal:- Paní, máte doma hrdinu, do voleje je to nejhorší, co ho mohlo napadnout.-

    A vona jenom cukla koutkem huby a  vypálila mu rovnou do ksichtu: - Copak vo to, blbej je dost!“

   Dere se k nám další samaritán, bejvalej policajt Antoš, přezdívanej Haksna. Vod havárky na mašině má haksnu štajf. Maká jako pořadatel. Na fotbale aji na hokeji sichruje, aby naši borci na domácím place nehukli. Výjimečný dardy našich barev Haksna vobrečí. Vobvykle  zmaže sudího a zfláká aji soupeřovy bafuňáře, jak do něj vstoupí ukrutánská lítost.

   Dneska táhne na hřbetě minimax. Šmatlavou haksnu háže do boku jak vzteklej kůň.

   Kope, lidi uskakujou.

   „Sákriš, ničemo, kolik je hodin, že se tak dřeš?“ chechtá se Čenda.

   Haksna si dává cibule vždycky do bot. Jakmile vypukne mela – ruce má volný.

   Vochotně se vohejbá, aby vyhověl. Splní  každýmu přání. Vovšem to je většinou jako flusat proti meluzíně, vždycky se mu to vrátí do ksichtu.

   Haksna sundá z ramen hasičák. Furt se culí jak jezule. Aparát se mu vyšmejkne, třískne vo zem. A začne tanec svatýho Víta.

   Hopsáme jak ušáci kolem stolů, z rohu do rohu. A pěna nás pronásleduje.Zvedla do luftu bídný kafe aji můj fofrník se šlehačkou.

   Haksna se furt culí jak jezule a radostně volá:

   „Hoši, klid, mám to pod kontrolou…“

   „Hergot, vobrať tu svini ven z vokna,“ funím z posledních sil.

   Haksna nelení, nasadí  štajfovou haksnou perfektní bodyček a s hasičákem hrne se k voknu.

   Děcka z první třídy, co šly zrovna kolem, radovaly se jak vo uhelnejch prázdninách:

   „Jejda, to je jako v pohádce – Hrnečku, vař!“

   Pocintaný až za uši, vystřižený jak z grotesky, pakujem se z bufíku.

   Anča vedoucí, uschlice, nám valchuje záda hromováním, že s takovým ksindlem a pakáží a verbeží  to brzy přivede leda na buben.

   Haksna se culí a dělá, že nedoslejchá. Na chodníku štěrchá s hasičákem, jako by se nemoh dočkat repete.

   „Hoši, je tam ještě kousek,“ šeptá blaženě. „Hoďte mě na komunál, aby se mi cestou nestal malér.“

   Tak jsme ho naložili a dojeli akorát na most.

   Aparát začal další rundu neplechy.

   Haksna zacpal džusnu palcem. Vejsledek byl ještě horší. Každej jsme čapli pořádnej špric.

   Dlouho jsme se v popelníku nemotali. Vyskákali jsme fofrem ven.Vymustrovaní  jak na druhý Vánoce.

Dobrý den. A zítra ještě lepší.